Kultura, která se žije

Výběr nového nájemce vršovického kina Vzlet může být inspirací pro Prahu i další města

Kvalita měla největší váhu. (Radní David Kašpar v kině Vzlet) • Autor: Matěj Stránský

Pražské kino Vzlet má nového provozovatele. Informace, vhodná jinak tak maximálně do místních radničních novin, má z pohledu pražského desátého obvodu mimořádný význam. Ačkoli v jihozápadní části hlavního města žije přes sto tisíc lidí rozdělených do deseti čtvrtí, kulturní nabídka byla v rámci rozlehlého okrsku dosud jeho Achillovou patou. Radnice se totiž za předchozích politických vlád víceméně vzdala dohledu nad kulturními objekty, které jsou v jejím majetku. Výhodné pronájmy v nich získávali lidé, kteří umění chápali jen jako obyčejný byznys, čili kvalitní kulturu rychle vystřídala nenáročná komerce, a za uměním tak museli místní vyrážet do jiných částí Prahy. To se nyní mění. „Desítce“ už rok vládne koalice Vlasta a ta si právě posílení role kultury v životě městského organismu vetkla do čela svého programu.

Vršovický Vzlet je první vlaštovkou: dohled nad děním v léta opuštěné budově získal triumvirát neoddiskutovatelných kulturních autorit. Divadlo Vosto5, Kino Pilotů a hudební sdružení Collegium 1704. Čímž se inspirativní dosah celého výběrového řízení, které skončilo až nečekaně dobrou volbou, posouvá i na mimopražskou úroveň.

Co město chce

Vzlet stojí kousek pod tepající Krymskou ulicí, v níž se milovníci nočního života pravidelně mísí s fanoušky fotbalového klubu Bohemians, jenž má svůj slavný Dolíček hned pod Vzletem. Někdejší sokolské kino vzniklo v roce 1921 ve stylu art deco a k původnímu účelu sloužilo až do sedmdesátých let. Následující pokusy o jeho jiné využití přežil z originálního interiéru jen jeden, nicméně nepřehlédnutelný detail: unikátní promítací plátno v podobě sádrové stěny připomínající gigantický, mírně obdélníkový obraz.

Praha 10 vlastní Vzlet od roku 2002, kdy ho na ni převedl magistrát. Další období bylo typické pro macešský přístup radních ke kultuře: zdevastovaný objekt pronajali na patnáct let zdarma scénografovi Michaelu Klangovi, který z něj měl za to vytvořit žijící kulturní centrum. Během rekonstrukce ovšem novému správci došly peníze, radnice s ním musela zrušit smlouvu a následně zjistila, že budova je stále v naprosto nevyhovujícím stavu. Koalice Vlasta tak loni do hry vstoupila ve chvíli, kdy musela nechat Vzlet znovu celý opravit a najít pro něj nový obsah.

Šlo přitom o hodně: někdejší kulturní dům Eden je dvacet let zavřený kvůli havarijnímu stavu, Strašnické divadlo má až do konce příštího roku v pronájmu pokleslé Divadélko Radka Brzobohatého a s výjimkou legendárního Kulturního domu Barikádníků, jenž si drží obyvateli ceněnou tradici místa pro milovníky tance, filatelie a stárnoucích rockových kapel, tak nemá Praha 10 ve svých kulturních objektech co nabídnout.

„Nechceme vnímat kulturu jako něco, na co se chodí, ale jako něco, co se žije,“ vysvětluje David Kašpar, který za Vlastu na radnici coby místostarosta od loňského podzimu zodpovídá za školství, kulturu a sousedské vztahy. Zní to jako podezřelé klišé, v Kašparově případě je to však podepřené letitou zkušeností. Na Praze 11 se mu podařilo z pozice kreativního ředitele oživit Kulturní centrum Zahrada, na Jižním Městě fungoval jako programový ředitel festivalu Street For Art, v Bohnicích založil centrum pro aktuální umění Prádelna, na Černém Mostě stál u vzniku volnočasového centra Plechárna a donedávna vedl příspěvkovou organizaci Praha 14 kulturní.

Kašpar díky těmto svým štacím dobře ví, že aby mohl jakýkoli objekt sloužit skutečně dobré a inspirativní kultuře, musí se při hledání jeho správce především přesně stanovit, co po něm město jako pronajímatel chce. Kolegy radní na Praze 10 proto přesvědčil, aby na Vzlet vypsali neprůstřelné výběrové řízení. „Kvalita programu a originalita měla největší váhu, abychom neopakovali to, co se stalo předchozí radnici ve Strašnicích,“ vysvětluje Kašpar s odkazem na situaci v městském divadle, kde se kvůli nedostatečnému zadání a důrazu na kvalitu stále nepodařilo vybudovat respektovaný kulturní prostor.

Pro Vzlet vznikla na radnici jedenáctičlenná výběrová komise, v níž převažovali odborníci, tři místa měla koalice, zbývající dvě opozice. Hledaný projekt musel podle zadání svou náplní kulturně přesahovat lokalitu Vršovic, ale zároveň k ní měl být ohleduplný a má místní lidi přímo zapojovat do programu. Z osudí postupně vypadla již zavedená jména jako Studio Hrdinů, ALTA nebo Vila Štvanice. Kašpar to vysvětluje tím, že komise nechtěla z jednoho místa Prahy převést na její druhý konec koncept, který už funguje. Hledali naopak něco, co městské části a vůbec celému hlavnímu městu dá novou přidanou hodnotu. Ve chvíli, kdy si porotci pročítali projekt společnosti Ústředna, s. r. o., bylo rozhodnuto.

Vliv na sebejistotu

Kino Vzlet má specifickou architektonickou dispozici. Ačkoli budova vypadá zvenčí impozantně, svažující se terén pod ní stavitelům značně redukoval vnitřní prostor. Ten se v podstatě skládá jen z velkého ústředního sálu se zmíněným historickým plátnem a přilehlých pěti kanceláří. „Musíme otestovat, co to vůbec snese,“ uvědomuje si komplikovaný rozměr Vzletu Petr Prokop, spoluzakladatel divadla Vosto5, odborný asistent na katedře produkce DAMU a hlava nově vzniklého sdružení Ústředna, s. r. o.

To konkurz vyhrálo s myšlenkou takzvaného produkčního domu. Spojuje v sobě totiž tři odlišné skupiny: Prokopovo divadlo Vosto5, které dosud nemělo svůj vlastní sál, renomovaný orchestr specializující se na interpretaci barokní hudby Collegium 1704, který loni přišel o zkušebnu ve Vysočanech, a nedaleké Kino Pilotů. Jejich zástupci (vedle Prokopa je to Jan Macola z Pilotů a Veronika Hyksová z Collegia) teď společně vymýšlejí, jak se budou ve Vzletu střídat. Divadlo zde bude hrát vlastní hry a nabízet prostor dalším ansámblům, kino založí tradici filmových premiér a festivalů (ve hře je studentský FAMUFEST), hudebníci pak Vzlet využijí k několikadenním akcím, během nichž nazkoušejí nový program a v závěru ho představí veřejnosti.

Radní Kašpar tomuto systému říká „seriálový provoz“. Ústředna, s. r. o., má na něj od radnice „v zájmu okolí“ regulovaný nájem ve výši zhruba padesát tisíc měsíčně. V podmínkách dvouleté smlouvy s pětiletou opcí, která je před podpisem, je přitom ošetřené, že pokud by si na provoz Ústředna začala vydělávat akcemi, které by popřely její hlavní program, mohou ji radní vypovědět. Zkušební provoz začne na jaře, na září se pak plánuje opravdový start. „První dva roky budou hodně ostré. Musíme najít ideální rovnováhu mezi tím dělat kvalitní program a zároveň si na něj řádným způsobem vydělat,“ přiznává Petr Prokop.

Nepůjde to snadno. Hlavní sál ještě musí nájemci vybavit novou technikou pro filmové, hudební i divadelní produkce. Do už rozjetých grantových řízení vskočit nejde a čekat na nově vypsaná je ošemetné. Něco vydělá bar v přízemí, na část nákladů může přispět radnice nebo magistrát, o tom všem se nyní jedná před podpisem smlouvy. Ta by měla vyřešit i nabízející se otázku, co by se stalo, kdyby příští volby vyhrál na radnici někdo s mnohem pragmatičtějším vkusem.

Zásadní výhodou Ústředny, s. r. o., je, že Praha 10 zcela čerstvě schválila svou novou koncepci rozvoje kultury až do roku 2025. V ní se se Vzletem počítá jako s „kvalitním kulturním centrem celopražského významu“, což nějaký obrat o 180 stupňů vylučuje. „V nové koncepci cílíme na podporu identity: desítka byla jedním z prvních pražských art districtů, žili tu bratři Čapkové, Jan Kotěra, Jindřich Chalupecký nebo Jiří Kolář. Ve Vzletu teď bude vystupovat Collegium 1704, které má úspěchy po celé Evropě, to bude mít na obnovení sebejistoty místní kultury velký vliv,“ míní radní Kašpar.

Podle něj navíc kultura ve městě zlepšuje všechno od školství až po čistotu a bezpečnost ulic. Ty se přitom v této městské části zásadně liší: prochází-li člověk z dolní části Vinohrad přes Bohdalec do někdejší nouzové kolonie Na Slatinách, během pár minut se z exkluzivní lokality ocitne na zanedbané periferii. Jak ale říká Kašpar, který zde sám žije na sídlišti Solidarita: „Rozmanitost všech čtvrtí na desítce od Vršovic přes Strašnice a Malešice až po Záběhlice je skvělá. Jde jen o to je mezi sebou propojit. A na tohle je kultura ideální.“

Jan H. Vitvar, Respekt

Zdroj: https://www.respekt.cz/tydenik/2019/46/kultura-ktera-se-zije (10. 11. 2019)