Plánování včetně toho kulturního se v době krize stává hmatatelnějším a může sehrát významnou úlohu ve snaze o zmírnění jejích dopadů. Svou hlavní roli má však hrát mimo nouzový stav. O čem je kulturní plánování ve 21. století a proč jeho správné pojetí rozhodně nešustí papírem? Odpovídala nám Olga Škochová, odbornice na participativní kulturní plánování v krajích a obcích.

 

Facilitace setkání s veřejností v obci Lichočeves při přípravě konceptu rozvoje území obce

 

Plánování včetně toho kulturního se v době krize stává hmatatelnějším. V krátkém čase jsou promýšlena a realizována mnohá opatření a je vidět jejich okamžitý dopad. V krizi čelíme problému a jednáme v koordinaci s druhými s cílem problém řešit a zmírnit jeho dopady. Pokud tento proces rozložíte do delšího času a odmyslíte si vysokou míru urgence, umíte si představit význam plánování. Krize vyvolává nutnost a motivaci jednat synergicky. Za běžné situace taková urgence většinou neexistuje, ve hře je mnoho zájmů, které nemají jednoznačné společné jmenovatele, dopady konání nevidíte hned, vyjednávání o prioritách jsou komplikovanější. Spontánní motivace většiny lidí ke strategickému plánování a jednání tak klesá. A právě proto proces plánování musí pracovat jak racionálně na základě dat, tak s emocemi, aby existovala chuť věci realizovat, protože vám „nepomáhá stav nouze“.

Rozhovor s Olgou Škochovou jsme naplánovali ještě před vyhlášením nouzového stavu. Všechny připravené otázky ohledně kulturního plánování a metodiky mapování tak dostaly nový význam i urgenci.

 

Jaký je rozdíl mezi kulturní politikou a kulturním plánováním?

V praxi používané pojmy jsou v našem kontextu spíše plovoucí. Důležité je rozlišovat mezi dokumentem, který deklaruje nějaký obecný dlouhodobý přístup, asi bychom mu řekli politika. A dokumentem, který v konkrétním čase a danými nástroji projektového řízení řídí změnu, čemuž říkáme spíše strategie. Zároveň je třeba velmi intenzivně pracovat na tom, aby všechny zainteresované strany (aktéři, veřejná správa, politická reprezentace) začaly odlišovat řekněme „politiku podpory umění“, jejímž „klientem“, příjemcem opatření, jsou kulturní aktéři, od širší kulturní politiky, v jejímž hledáčku jsou obyvatelé, tedy ti, kterým kulturní aktéři poskytují své služby. Kulturní plánování pak přidává do oblasti nový rozměr, aktivně pracuje s prostorem lokality a rozvojem infrastruktury a zapojuje aktéry i obyvatele. Je tedy intenzivní kombinací strategického a územního rozvoje, což je na západ od nás obecně mnohem běžnější praxe. Další chaos do všeho vnáší dnes skloňovaná kulturní a kreativní odvětví (KKO). Zjednodušeně řečeno se část strategie podpory KKO kryje s politikou podpory umění (zejména tam, kde se jedná o podporu neziskové sféry), ale ta druhá část vytváří nové agendy, které se týkají podpory podnikání.

Co se vlastně v kultuře dá plánovat?

Námitka, že v kultuře nejde plánovat, je nesmysl. Nejde o to, plánovat výstupy kultury, ale plánovat podmínky pro rozvoj kultury na základě potřeb odečtených z „terénu“ toho bližšího i vzdálenějšího. Právě absence strategie (způsobu řízení změny v interakci s prostředím) může být příčinou některých zkostnatělých zvyklostí, které kulturní obec kritizuje. Nejde tedy o nic výjimečného ani zvláštního. Strategické plánování a řízení je běžným nástrojem řízení změny (nejen) veřejnou správou a samosprávou v kterékoli oblasti: od oblasti sociální až po rozvoj dopravy. Koncepční dokument pro rozvoj kultury – jakožto výstup kulturního plánování – se tak ocitne vedle plánu udržitelné mobility, místního akčního plánu vzdělávání nebo plánu pro zmírňování dopadů klimatické změny.

Potřebujeme stále základní osvětu?

U nás je bohužel kulturní plánování zahaleno předsudky a dezinterpretacemi. Ještě generace řekněme 55+ má plánování spojené s předchozím totalitním režimem, kde šlo často právě o plánování výstupů kultury, respektive jejich cenzuru. Rozumím tomu, ale jde o nepochopení smyslu plánování, u mladší generace se pak často jedná o nereflektované přebírání klišé. Aktéři v jiných oblastech života se v tomto smyslu emancipovali. Řekla bych, že dnes nikdo nebude rozporovat užitečnost komunitního plánu sociálních služeb ‒ tedy plánu, jak různí poskytovatelé sociálních služeb budou spolupracovat na nabízení služeb klientům v daném teritoriu a jaké podmínky bude pro poskytovatele vytvářet veřejná správa. Pokud to formulujete tímto způsobem, myslím si, že je jasné, že obdobně to platí i pro kulturu. (Ovšem cílové skupiny nemusí mít takovou urgenci potřebnosti, aktéři ne nutně musí cítit potřebu spolupráce, ale v momentě, kdy jde o podmínky pro jejich práci, na kterou má vliv veřejná správa, potřeba koordinace a plánu sílí.)

 

Foto: Louise Nebelzstein
Foto: Louise Nebelzstein

 

Jak si představit samotný proces kulturního plánování?

Plánovací proces má čtyři základní části. Zaprvé popis stavu a prostředí a aktuálních trendů (analýza). Zadruhé vyhodnocení znalostí – například na základě dynamiky mezi tím, co se daří a co ne, co můžeme a na co nemáme vliv, co jsou vnější trendy, co je třeba nebo co je výhodné řešit prioritně (syntéza). Zatřetí základní koncept toho, kam bychom asi chtěli dospět (návrh strategie pomocí vize a cílů). A začtvrté podrobnější popis činností a aktivit, kterými bychom chtěli vytyčeného dosáhnout, a toho, kde na ně vezmeme peníze.

Při participativním plánování v každé z výše zmíněných částí procesu pomocí strukturované diskuse zapojujete jak kulturní aktéry, tak veřejnost. Na závěr procesu plán schvalují zvolení zástupci – zastupitelé obce. Strategický plán totiž není nic jiného než strukturovaná dohoda na tom, co chceme společně změnit a jak to nejlépe udělat. Prakticky se pak realizace strategie stává součástí systému projektového řízení v instituci, která je jeho nositelem, tedy městského úřadu, jeho manažerem je vedoucí oddělení nebo odboru kultury.

Kdo by měl být povolaný k interpretaci získaných dat?

Část analýzy představuje čistě proces vyhodnocení kvantitativních dat (financování, kulturní nabídka, infrastruktura a další). Potom je třeba o datech diskutovat. Aktéři mají svoje znalosti a zkušenosti, které pak formují výsledky diskuse. Diskutovat má pracovní skupina, která se skládá z odborníků z úřadu (z kultury, cestovního ruchu, památkové péče, školství, územního rozvoje etc.) a pak z lidí zastupujících jednotlivá kulturní a kreativní odvětví, kteří rozumí tomu, co potřebují, aby mohli rozvíjet svoji činnost pro publikum ve městě. Právě skrze diskusi se vytváří společná představa o obrazu situace a sbírá se společná energie k následné akci jak uvnitř úřadu, tak ve spolupráci s aktéry. Zní to velmi banálně, ale není to vždy samozřejmost. Když potřebujete, aby aktéři stáli za vámi, musíte se s nimi bavit!

Jak zajistit, aby kulturní mapování probíhalo co nejvíce nezávisle a objektivně?

Především si myslím, že je dobré nemít předsudky, že veřejná správa chce proces vést netransparentně. Existují obecné metodiky strategického plánování od ministerstva pro místní rozvoj, které jsou platné, a veškeré plánování se na tato obecná pravidla musí odkazovat. Obsahují také doporučení pro zapojování různých skupin stakeholderů, kterými je možné se řídit. Je důležité si předem stanovit, jak bude proces probíhat (v jakých krocích), složit pracovní tým, připravit harmonogram, stanovit, kdy budou zveřejněny výsledky, kdo a kdy se může zapojit, a o všem otevřeně komunikovat. Stačí standardní nástroje, které město má – web, noviny. Samozřejmě proces kulturního plánování si přímo říká o něco navíc, o kreativní prezentaci, vlastní vizuální styl projektu, určitě to pomůže k nalákání kulturních aktérů k účasti.

Jakou roli tedy může kulturní plánování sehrát v současné krizi způsobené koronavirem?

Společnost si musí udržet náladu a kreativitu, aby byla schopna dostat se z toho ven, obnovení setkávání a mezilidské interakce je klíčové. Existují různé slogany evropských kulturních politik, jeden z nich zní: „Kulturní instituce jsou obývákem města.“ Jsou jakýmsi vnitřním veřejným prostorem. Užívání veřejného prostoru je samozřejmě zdarma, do institucí se platí vstupné. Některé veřejné instituce mají ale cíleně za účelem budování vztahu s publikem části prostor, kde lze jen tak pobýt, setkat se, načerpat inspiraci. Myslím si, že tato jejich role by měla do budoucna posilovat. Je to cesta, kterou jdou například veřejné knihovny. Ředitelka jedné knihovny na moravskoslezském pomezí jednou řekla: „Když byla krize v roce 2010, knihovna byla narvaná lidmi.“ A já dodám: „Kdo sedí doma v depresi, nic nevymyslí.“

Je zajímavé sledovat, jak v době koronakrize města i kraje v České republice přistupují ke kultuře. Kdo podléhá klišé o zbytnosti kultury a kdo se na kulturu dívá bez předsudků a věcně. Tedy s pocitem, že kultura je jako jakákoli jiná oblast a platí, že „potom“ se bude škrtat jako jinde, a teď ji podporujme stejně jako jiné postižené oblasti. Kdo se ptá, zda nástroje, které kultura má, mohou sloužit k řešení krize v akutní fázi i k řešení středně- a dlouhodobých dopadů? Koho tato otázka ani nenapadne? Jen když si otázku položíme, můžeme vršit konkrétní odpovědi, ale je třeba se k ní vůbec dostat. Kulturní organizace si ji položily velmi rychle. Záhy bylo jasné, co se bude dít, a odpovědí nabídly, myslím si, dost.

Jaké nástroje má město v oblasti kultury?

Nástroje mají města většinou dost podobné. Otázkou je jejich kvalita a míra užití. Města mají: příspěvkové organizace, dotační systém (jednoletý nebo víceletý), možnosti propagace – městské weby, turistické portály, tisk, vlastní majetek… Mohou za různých podmínek poskytovat zvýhodněné pronájmy, iniciovat spolupráci vlastních příspěvkovek s nezřizovanou scénou, dále – pokud na to slyší dopravní podnik – mohou nabízet dotovanou reklamu v dopravních prostředcích. Mohou podporovat síťování aktérů a pomáhat budovat jejich kapacity a know-how.

Doporučujete zřízení nějaké platformy pro komunikaci s kulturními aktéry, jakou je například Brněnský kulturní parlament?

Komunikační platforma je výborný a velmi účelný nástroj vyzkoušený ve světě. Město může investovat své kapacity do síťování aktérů. Často si neuvědomuje, že na jeho straně jsou kapacity i autorita pro to, aktéry pozvat ke společné diskusi nad nějakým tématem – nejen kvůli tomu, co se chystá, ale i právě pro vzájemné síťování. Ale pozor, setkávání musí mít náplň a jasný cíl, jinak se aktéři, kteří jim věnují svůj čas zdarma, „utahají“ a přestanou o ně mít zájem.

Je možné pouštět se do kulturního mapování nebo plánování bez přímé podpory či zapojení samosprávy, nebo dokonce jí navzdory?

Mapování smysl má, plánování také, každá zájmová skupina může plánovat svůj rozvoj. Pokud ale chce peníze od veřejné správy, dříve či později s ní musí jednat. Aktéři mají dobrou znalost svého prostředí, a pokud ji zformují a podpoří znalostí dat, může jim pomoci v argumentaci a komunikaci s politiky i zaměstnanci úřadu. Fungují nejrůznější oborové platformy, které v tomto smyslu samozřejmě slouží potřebám jednotlivých odvětví, na formulování znalosti o místním prostředí mohou spolupracovat i univerzity. Má-li být ale cílem rozvoj města (skrze kulturu), tak klíčovou roli pochopitelně hraje samospráva, která musí být hybatelem.

Praha má oproti krajským městům výhodu, že má Institut plánování a rozvoje (IPR). Může být toto pracoviště vzorem pro další města?

Krajská města nebo kraje mají často lepší výchozí pozici než Praha. Velmi zjednodušeně řečeno v Praze je koncepční práce, již prezentuje IPR, oddělena od výkonu, který prezentuje úřad, jenž si u IPRu koncepční práci objednává (samozřejmě ne všechnu, část zpracovává sám). Na jednu stranu je to výhoda, Praha má nesrovnatelně větší kapacity jak na analytickou práci, tak na plánování. Na druhou stranu ti, kdo připravují koncepci, pak nejsou těmi, kdo ji naplňují. Vyjednat úzkou spolupráci mezi úřadem a IPRem na přípravě strategie není jednoduché, podobně jako to, aby úřad, který následně má koncepci naplňovat, k ní  měl silný „ownership“. Stejně jako není jednoduché shodnout se na tom, jak efektivně zapojit aktéry. Na obcích i na krajích (které někdy také disponují samostatnou institucí pro koncepční práci) je vždy silný odbor strategie a rozvoje, který, pokud funguje dobře, má současně vliv jak na finance, tak na řízení a současně i na realizaci strategie, s tím, že dílčí koncepce řeší v koordinaci příslušné odbory. Tedy v něčem je IPR vzorem, ano, dělá inovativní koncepční práci, která může být inspirací.

 

 

Zdroj: kreativnipraha.eu
Zdroj: kreativnipraha.eu

 

Praha má svou Metodiku mapování kultury v hl. m. Praze, která byla publikována v únoru 2020 a na které jste se podílela. Je metodika přenositelná i do jiných měst?

Metodika je rozhodně přenositelná. Zaměřili jsme se v ní na pět témat: na kulturní infrastrukturu, financování kultury, subjekty kulturních a kreativních odvětví, kulturní akce a kulturní chování obyvatel. Zvážit je třeba pouze kapacity na mapování a u některých témat mapování se ptát, zda mapování dává smysl pro malá města (typicky kvantitativní mapování kulturních a kreativních odvětví). Něco naopak v menších městech půjde lépe, a to čistě z toho důvodu, že pracujete s menším územím a menším množstvím dat (například mapování kulturní infrastruktury).

Když se podíváme na vaši vlastní praxi, mohla byste nám popsat genezi svého působení v oboru? Jak jste se k těmto tématům dostala a kde jste se vzdělávala?

Říká se, že naše děti budou pracovat v oborech, které dnes ještě neexistují. Kulturní plánování je přesně takovým oborem. Když jsem studovala, tak tento obor u nás ještě neexistoval. A pokud vím, i dnes ho lze studovat jen okrajově v rámci oboru kulturní geografie, kulturologie a nejsem si jistá, zda je součástí studia Arts managementu na VŠE. Trh s kulturním plánováním sem vnesl projekt Evropské hlavní město kultury. Město Plzeň si jako první – po vzoru Lince, kterému tehdy kvalitní strategie přinesla podstatné body k vítězství – vytyčilo, že si pořídí komplexní kulturní strategii. My jsme tehdy s kolegy ze sdružení KVAS uspěli ve výběrovém řízení a tím jsme se stali experty na kulturní plánování (smích).

Své zkušenosti sbírám v praxi. Je to „learning by doing“. Poté, co jsem měla za sebou několik realizovaných projektů, jsem byla pozvána na IPR, abych se podílela na zpracování Strategického plánu Prahy v oblasti kultury společně s Davidem Kašparem a dalšími. Následně jsme vedení IPRu předložili projekt Kreativní Praha!, který na zkušební období cca tří let zajistil tým, jenž měl za úkol připravit agendu kulturního mapování a plánování. Ten se následně přetavil do interních kapacit zaměřených na analýzu a projektový tým, který by měl spíše hrát agenturní roli a měl by mít autonomii vlastní instituce zřizované hlavním městem Prahou, což je aktuálně v procesu. Vlastně jsme byli účastníky inovačního procesu budování kapacit pro kulturní plánování v Praze.

Jak si představit vaši agendu v ONplanu?

Jsme konzultanty, kteří pomocí koučinku pomáhají městu v podstatě vytvořit si vlastní znalosti. Vedeme proces mapování a analýzy a garantujeme po dohodě s městem rovné zapojení všech aktérů. Rozšiřujeme po dobu trvání projektu kapacity města o know-how v plánování i čistě manažerské kapacity na realizaci.

Zapojujeme do práce na koncepci kultury experty úřadu z různých odborů, často se stává, že se při spolupráci setkají poprvé, neboť je dosud nenapadlo, že spolu jejich práce souvisí – průkopnické je zejména spojení s územním rozvojem. V tomto ohledu se ONplan snaží v našich podmínkách aplikovat kombinaci strategického a územního rozvoje, o kterém byla řeč na začátku. Součástí našeho týmu jsou odborníci na rozvoj území. Největší radost mi dělá, když někoho učíte a on získanou znalost zařadí mezi své standardní pracovní procesy, tím vzniká inovace a zároveň samostatnost – dotyčný vás už nepotřebuje.

Můžete uvést nějaké příklady zajímavé praxe kulturního plánování?

Dlouhodobě sleduji například Pardubice. V roce 2012 Štěpánka Fraňková v roli radní s gescí kultury iniciovala přípravu kulturní koncepce a následně ji v roli primátorky v roce 2013 spustila ve spolupráci s radním Františkem Bendlem. Tím byly nastartovány různé procesy, které se dnes od Pardubic učí jiní. Dali dohromady víceletý dotační systém, relativně kvalitní marketing pro kulturní akce ve městě, cíleně proměnili letní program ve městě – v létě se dříve v Pardubicích nekonalo prakticky nic, strategie napomohla i rozběhnutí projektu Gočárových mlýnů jako kulturního klastru ve městě. Současný vedoucí oddělení kultury Ing. Martin Karas se pustil i do tak náročného tématu, jako je posilování dostupnosti kultury pro sociálně i kulturně znevýhodněné skupiny.

Aktuálně pracujeme pro Královéhradecký kraj. V procesu nás však zastihla koronakrize. I díky tomu, že je do spolupráce od začátku zapojena marketingová specialistka, Odbor kultury a památkové péče pod vedením Mgr. Kateřiny Churtajevy velmi rychle přeřadil na vyšší rychlost a krizi využil k rozjezdu komunikační a networkingové platformy pro kulturu, která je prezentována na webu prokreativitu.cz. Okamžitě se tak začala řešit jedna z potřeb aktérů ‒ lepší komunikace a síťování ‒ která vyvstala z analýzy. Microsite přitom původně sloužila pouze jako informační podpora pro realizaci strategie a komunikační platforma byl vzdálený výhled.

Nakolik se ve své práci vztahujete k zahraničním příkladům dobré praxe?

Metodické materiály, ze kterých vycházíme, jsou britské, kanadské i německé. Existuje skvělý Cultural Planning Toolkit kanadské provenience. Kanaďané mají vynikající experty přes kulturní plánování, jako je třeba Nancy Duxbury. Ráda se vztahuji k platformě Agenda 21 pro kulturu, jejíž přeložení do češtiny jsme iniciovali na IPRu. Snaží se prosadit kulturu jako čtvrtý pilíř konceptu udržitelného rozvoje na úrovni OSN a přináší řadu inspirativních příkladů dobré praxe z různého prostředí. Bohužel u nás je Agenda 21 velmi málo známá. Fascinuje mě dívat se na radikálně odlišné oblasti světa, třeba i ty nejchudší, a vidět, jak obrovskou sílu tam kultura má. Tam vidíte tu sounáležitost mnohem intenzivněji.

Olga Škochová je průkopnicí oboru strategického rozvoje kultury na úrovni měst a krajů v České republice, kterému se věnuje více než dvanáct let. Tvořila tým Kreativní Prahy, participovala na Metodice mapování kultury v hl. m. Praze. Stála u zrodu společnosti ONplan, která poskytuje komplexní řešení a služby v oblasti revitalizace a rozvoje měst. Je expertní hodnotitelkou Národní sítě Zdravých měst v uplatňování místní Agendy 21 v oblasti kultury a místní tradice. Vedla zpracování oblasti kultury v aktualizaci Strategického plánu hl. m. Prahy a spolupracovala na jeho prvním realizačním programu. S týmem sdružení KVAS vytvořila v roce 2009 historicky první kulturní strategii v Česku pro město Plzeň, které kandidovalo na titul Evropské hlavní město kultury 2015.

Text: Magdalena Petráková / Kreativní Česko
Vloženo: 18. května 2020

 Zdroj: https://www.kreativnicesko.cz/clanky/strategicke-planovani-vzniklo-jako-vychodisko-z-krize  (27. 9. 2020)

Tomáš Janík

Geograf, krajinný ekolog a vedoucí skautského střediska

30 let, bez politické příslušnosti – Strašnice a Bohdalec

Kontakt: tomas.janik92@seznam.cz

Gesce: územní a strategický rozvoj, životní prostředí, doprava, volný čas

Tomáš se jako koordinátor procesů udržitelného rozvoje na radnici v uplynulém volebním období věnoval zejména propojování témat územního a strategického rozvoje, životního prostředí a dopravy. Působil jako analytik a je spoluautorem Mapy významných změn územního plánu a stavebních záměrů na Praze 10: https://strategieprodesitku.cz/mapy/.

Vyrůstal s výhledem na Kubáň a nyní zde žije s ženou a malou dcerkou. Po studiu historie a fyzické a sociální geografie působí v současné době na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde dodělává doktorské studium, a zároveň se odborně věnuje krajině ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy. Od svých desíti let je skautem, podílel se na vedení vzdělávacích kurzů pro vedoucí a vede skautské středisko Scarabeus s klubovnou na Bohdalci.

Gabriela Kolářová

finanční analytička, místopředsedkyně STAN Praha 10

36 let, Starostové a nezávislí – Zahradní Město

Kontakt: gabii.kolarova@gmail.com

Gabriela nejprve vystudovala hotelový management a následně se profesně věnovala hotelnictví a cestovnímu ruchu. Po rodičovské dovolené se rozhodla směřovat svoji profesní dráhu do oblasti financí a s tím přišlo i odhodlání doplnit si formální vzdělání v magisterském programu Ekonomika a management. V současné době pracuje jako finanční analytička pro nadnárodní společnost. Její silnou stránkou je naprostá organizovanost – příkladem je trojboj „rodina, studium, zaměstnání“, který operativně proměnila v „rodina, komunální politika, zaměstnání“. Gabriela je místopředsedkyní STAN Praha 10. Je vdaná, má dvě dcery a žije s rodinou na Zahradním Městě.

Adam Šilar

rada na Ministerstvu kultury ČR, předseda KDU-ČSL Praha 10, zastupitel na Praze 10

29 let, KDU-ČSL – Vršovice

Kontakt: adam.silar@praha10.cz

Gesce: bytová politika, kultura

Adam na radnici působí v Komisi bytové politiky, která řeší problematiku městských bytů. Mimo to je také členem kontrolního výboru a návrhového výboru, který se podílí na zajištění průběhu zastupitelstva podle jednacího řádu.

Narodil se na Vinohradech, kde prožil téměř celý svůj život. Během studia se věnoval pořádání koncertů a hudebních festivalů. Je členem KDU-ČSL a v současnosti předsedou místní desítkové organizace strany a též členem předsednictva pražské organizace. Na ministerstvu kultury se věnuje dotačním programům na obnovu kulturních památek.

Olga Škochová Bláhová

 specialistka na kulturní plánování, zastupitelka na Praze 10, ve volebním období 2018 - 2022 působila jako předsedkyně Komise pro strategii Zdravého města a místní Agendu 21

46 let, bez politické příslušnosti – Vršovice

Kontakt: olga.skochova@praha10.cz

Gesce: strategické a kulturní plánování, místní Agenda 21

Olga se jako předsedkyně Komise pro strategii Zdravého města věnovala strategickému rozvoji MČ. Podílí se na metodickém vedení zpracování Strategického plánu MČ i metodice jeho realizace, spolupracuje na nastavení projektového řízení na UMČ.  

Profesně se věnuje strategickému plánování a zapojování veřejnosti do rozhodování v oblasti kultury a cestovního ruchu na úrovni měst a krajů v Praze, České republice i v zahraničí ve společnosti Onplanlab. V letech 2013- 2018 se podílela na nastavení agendy kulturního plánování v Praze na Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy.  Spolupracovala s Nadací VIA jako hodnotitelka projektů komunitního rozvoje. Žije s rodinou se dvěma dětmi ve Vršovicích více než 20 let.

Matěj Štěpánek

manažer mezinárodního aplikovaného výzkumu, místopředseda STAN Praha 10, zastupitel na Praze 10

30 let, Starostové a nezávislí - Vinohrady

Kontakt: matej.stepanek@praha10.cz

Gesce: bezpečnost, výzkum a inovace

Matěj se zaměřuje na vytvoření bezpečného prostředí pro občany Prahy 10. Jako člen Komise bezpečnostní se proto za tuto oblast podílel na přípravě Strategického plánu udržitelného rozvoje. Taktéž je členem Návrhového výboru a Výboru pro životní prostředí a infrastrukturu.

Vyrůstal ve Vršovicích a vystudoval Politologii a mezinárodní vztahy, následně Bezpečnostní studia, na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Během studia mimo jiné pracoval pro Mezinárodní festival spisovatelů Praha. Nyní pracuje jako manažer mezinárodního aplikovaného výzkumu v Technologické agentuře ČR. Je svobodný a v současnosti žije na Vinohradech.

Václav Vlček

člen představenstva Družstva fanoušků Bohemians, zastupitel na Praze 10, ve volebním období 2018 - 2022 působil jako předseda Výboru pro kulturu, sport a volnočasové aktivity

31 let, bez politické příslušnosti – Vršovice a Strašnice 

Kontakt: vaclav.vlcek@praha10.cz

Gesce: sport a volný čas, kultura, dotace

Václav se poslední čtyři roky v zastupitelstvu věnoval zejména rozvoji sportu a spolupráci se sportovními kluby. Díky němu se na několika základních školách do výuky tělesné výchovy zapojili profesionální trenéři z lokálních klubů. Zároveň spolupracoval s volnočasovými spolky (skauty, atp.), kterým pomohl otevřít dvě nové klubovny na území Prahy 10. Z pozice člena majetkové komise dohlížel na zodpovědnou správu obecních pozemků, bytů a nebytových prostor. Těmto oblastem by se v příštím volebním období rád opět věnoval.

Od roku 2018 působil jako uvolněný člen zastupitelstva. Je členem představenstva Družstva fanoušků Bohemians. Studoval ve Švédsku a v Německu. Po studiu pracoval jako analytik v nadnárodní IT firmě. Mnoho let se dobrovolně věnoval práci s mládeží. Je držitelem stříbrné medaile prof. MUDr. Jana Janského pro pravidelné dárce krve.  Je ženatý a žije ve Strašnicích.

Veronika Žolčáková

konzultantka pro oblast bydlení, zastupitelka na Praze 10, ve volebním období 2018 - 2022 působila jako předsedkyně Komise bytové politiky

38 let, bez politické příslušnosti – Vršovice a Strašnice

Kontakt: veronika.zolcakova@vlasta10.cz, 774 831 116

Gesce: bytová politika, oblast sociální a zdravotní, IT

Veronika odpovídá v Koalici VLASTA na všechny dotazy týkající se bydlení na Praze 10. Snaží se nacházet stále lepší řešení problémů, které řešíte, i hledat nové cesty k tomu, jak udělat bydlení dostupnější.

Je předsedkyní Komise bytové politiky Rady MČ Praha 10 a zaměřuje se především na oblast dostupného bydlení a sociální péče. Podílela se na vytvoření nových pravidel nakládání s obecními byty na Praze 10 a na otevření Kontaktního centra bydlení, kam přicházejí občané řešit různé problémy s bydlením. Má zkušenosti jako projektová manažerka z ICT sektoru (pracovala pro Microsoft, Devoteam a Novartis). Na první rodičovské dovolené řídila volební kampaň Renaty Chmelové do Senátu a následně pro ni jako senátorku začala pracovat jako jedna z asistentů. Žije s rodinou se dvěma dětmi ve Strašnicích na sídlišti Solidarita, kam přesídlili z vršovického sídliště Vlasta.

Karel Duchek

živnostník - elektrotechnik, zastupitel na Praze 10

78 let, KDU-ČSL – Strašnice

Kontakt: karel.duchek@vlasta10.cz, 603 265 686

Gesce: bezpečnost, podpora podnikání, investice

Karel dbá na bezpečnost nás všech a jako celoživotní živnostník i na dobré podmínky všech našich podnikajících sousedů. V oblasti bezpečnosti a podpory podnikání je tedy ideální kontaktní osobou.

Muž, jehož životních a politických zkušeností si váží celé zastupitelstvo. Strašnický rodák pracuje v bezpečnostní komisi. Dlouhodobě prosazuje společné kontroly komise a bezpečnostních složek k dodržování zákona o přestupcích, kontrolu rizikových lokalit, širokou prevenci kriminality, doplnění stavu Městské policie a nulovou toleranci hazardu. Upozornil na závady elektroinstalace na Horském hotelu v Krkonoších, kam jezdí děti z Prahy 10 na školy v přírodě, a prosadil jejich odstranění a vrácení neoprávněně fakturovaných peněz zpět městské části. Má tři děti a osm vnoučat.

Milan Maršálek

krajinný inženýr, vedoucí ochránců přírody v Malešicích, zastupitel na Praze 10, ve volebním období 2018 - 2022 působil jako předseda Výboru pro životní prostředí a infrastrukturu a předseda Komise územního rozvoje

39 let, bez politické příslušnosti – Malešice a Vršovice

Kontakt: milan.marsalek@vlasta10.cz, 732 527 171

Gesce: životní prostředí a udržitelný rozvoj, územní rozvoj, doprava a městská infrastruktura

"Dlouhodobě prosazuji šetrný přístup k životnímu prostředí a zdravý rozvoj celé Prahy 10. Proto podporuji praktická adaptační opatření na klimatickou změnu. Záleží mi na kvalitě veřejné zeleně a prosadil jsem několik nových desítkových významných stromů. Spolu s dalšími jsem se přičinil na úspěšném odmítnutí kontejnerového překladiště Terminál Malešice. V uplynulém volebním období jsem se podílel na formulaci stanovisek a námitek samosprávy ke změnám územního plánu a k připravovaným významným stavebním záměrům na území naší městské části. Desítku si přeji jako zelené město krátkých vzdáleností, zdravého klimatu a dobrých sousedů."

Vystudoval krajinné inženýrství, nejprve pracoval v akademické sféře, později jako specialista životního prostředí ve státní organizaci. Přes 20 let působí jako vedoucí turistického oddílu a ekocentra při Českém svazu ochránců přírody v Malešicích. Od podzimu 2021 je předsedou celorepublikového Sdružení mladých ochránců přírody. Patří mezi zakládající členy dobrovolné iniciativy Naše Malešice.  V současnosti bydlí ve Vršovicích, má jedno dítě.

Lucie Sedmihradská

radní pro finance, rozpočet, dotace, participativní rozpočet na Praze 10, VŠ učitelka, ekonomka

47 let, bez politické příslušnosti – Vinohrady

Kontakt: lucie.sedmihradska@vlasta10.cz, 777 867 009

Gesce: finance, rozpočet, dotace a participativní rozpočet

Finance, čísla a analýzy jsou hlavní doménou naší Lucky, jež je otevřena všem analyticky smýšlejícím spoluobčanům, zejména na podzim, tedy v době přípravy rozpočtu pro příští rok.

Lucie je docentkou na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde se od dob svých studií věnuje výuce a výzkumu veřejných rozpočtů a financování obcí. Díky tomu nyní postupně na Praze 10 přebíráme dobrou praxi - laický komentář k rozpočtu i závěrečnému účtu, hospodaření bez rozpočtového provizoria, zjednodušení administrativních procesů. Je vdaná, má tři děti a žije na Vinohradech.

David Kašpar

lídr kandidátky, místostarosta pro školství, kulturu a sousedské vztahy na Praze 10 do 27.6. 2022, místopředseda STAN Praha, předseda správní rady Kreativní Prahy (KREP!), kulturní manažer, VŠ pedagog

45 let, Starostové a nezávislí – Strašnice

Kontakt: david.kaspar@praha10.cz, 777 321 105

Gesce: školství, kultura a sousedské vztahy, redakční rada měsíčníku Praha 10

"Vždy jsem považoval za důležité angažovat se v místě svého bydliště, a zároveň v sobě nosím celoživotní snahu měnit věci k lepšímu. Logicky jsem tak dospěl do komunální politiky na Desítce, kde žiji od narození. V pozici místostarosty pro oblasti kultury a školství se mi podařilo udělat naši městskou část důvěryhodnou pro významné partnery, a v této cestě chci pokračovat. Učím na DAMU a coby manažer a kulturní stratég pomáhám dílčím projektům k jejich rozkvětu. Velkou oporou mi jsou moje žena, dvě skvělé děti…a náladu mi vždy zaručeně zvedne pes Lota." 

Ve volebním období 2018 - 2022 působil jako místostarosta pro školství, kulturu a sousedské vztahy na Praze 10. Dlouhodobě se věnuje otázkám kulturního rozvoje města. Ať už jako kreativní ředitel kulturního centra Zahrada, jako programový ředitel festivalu o umění ve veřejném prostoru Street For Art nebo jako ředitel kulturní organizace Praha 14 kulturní. Mezi lety 2014 - 2018 spolupracoval s Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Dnes vyučuje na katedře produkce DAMU. Se ženou, dvěma dětmi žije ve Strašnicích na Sídlišti Solidarita.

Pavel Mareš

předseda zastupitelského klubu Koalice VLASTA, šéfredaktor Karmelitánského nakladatelství, místopředseda KDU-ČSL Praha, ve volebním období 2018-2022 působil jako předseda Komise výchovně vzdělávací, člen Výboru sociálního a zdravotního

46 let, KDU-ČSL – Strašnice

Kontakt: pavel.mares@vlasta10.cz, 721 285 237

Gesce: školství, oblast sociální a zdravotní, redakční rada měsíčníku Praha 10; dozorčí rada Praha 10-Majetková, a. s.

"Komunální politika je pro mě přirozená součást života. Na jedné straně je rodina, civilní povolání, na straně druhé je pomoc těm, kteří na tom nejsou tak dobře, a také komunální politika, kde můžete zlepšovat věci v blízkém okolí. Soukromí a veřejné angažmá má být v rovnováze. U mne to začalo sportovními a školními aktivitami, pokračovalo účastí na dobrém díle církve, pořádáním přednášek a veřejných debat a určitě to nekončí vstupem do KDU-ČSL v Praze. I po letech je pro mě v této malé džungli výzvou měnit konkrétní věci k lepšímu a přitom si zachovat čisté svědomí."

V zastupitelstvu se zaměřuje na změny k lepšímu v sociální oblasti i ve vzdělávání. Podílel se na koncepci obnovených radničních novin, mj. na tom, aby hlavní slovo v novinách neměli politici, ale školy, neziskové i podnikající subjekty. Stál u zřízení hospicové a paliativní péče pro občany Prahy 10 a Učitelské ceny bratří Čapků pro učitele Prahy 10.Komunální politik má být podle něj osobně zodpovědný za to, co dělá. Sám se považuje za soucitného konzervativce. S rodinou žije ve Strašnicích.

Renata Chmelová

senátorka Parlamentu ČR, starostka MČ Praha 10 do 27. 6. 2022

51 let, bez politické příslušnosti – Záběhlice

Kontakt: renata.chmelova@vlasta10.cz, 724 022 964

Gesce: strategický rozvoj, územní plán, otevřená radnice a místní Agenda 21

"Již více než 14 let zasahuji do veřejného dění Prahy 10. Spustila jsem petici proti zástavbě Trojmezí, a podařilo se tak zachovat přírodní park s nulovou zástavbou. Pomohla jsem zabránit stavbě nové radnice v nesmyslné lokalitě Hagiboru. Jako starostka jsem prosadila strategický plán udržitelného rozvoje na deset let a dovedla naši městskou část mezi deset nejlépe hodnocených českých měst. Profesně se věnuji zapojování veřejnosti do rozhodování a územnímu plánování, dlouhodobě působím jako členka správní rady organizace věnující se ekologické osvětě. Můj domov je v Záběhlicích, mám dvě děti a ve volném čase se nejraději starám o svoji zahrádku a květiny."

Jako starostka měla do svého účelového odvolání v červnu letošního roku v gesci strategický rozvoj, územní plán, vnější vztahy a Místní agendu 21, ale na řešení je toho každý den na radnici mnohem více. Dlouhodobě se věnuje dostupnému bydlení, kritické situaci na úřadech práce, nebo odstraňování vraků z ulic. V roce 2009 spustila petici proti zástavbě Trojmezí, kterou úspěšně dotáhla do podoby zachování přírodního parku. V letech 2013–2014 se podílela na referendu „Stop miliardové radnici Prahy 10“. Věnuje se zapojování veřejnosti do rozhodování a územnímu plánování. Od roku 2016 je úřadující senátorkou za Prahu 10, Dubeč a Štěrboholy a v souběžných podzimních volbách obhajuje svůj mandát zákonodárkyně. Žije v Záběhlicích, má dvě děti.