DESÍTKA POMÁHÁ: Příběh Petry K.

Víte jak sociální pracovníci mohou pomoci v těžkých životních situacích? Co vlastně takový sociální pracovník či pracovnice dělá? Odbor sociální připravil sérii článků v rámci projektu „Zviditelnění sociální práce a osvěta směrem k veřejnosti“. Ten vychází především ze společného setkávání pracovních skupin Komunitního plánování sociálních služeb na Praze 10. Při výkonu sociální práce se setkávají s řadou představ a mýtů jak o sociální práci tak o klientech sociálních služeb. Někteří lidé mohou mít zkreslenou představu o kompetencích a metodách používaných při výkonu sociální práce a také je často zatížena předsudky vůči uživatelům a uživatelkám sociálních služeb nebo osoby nějakým způsobem se odlišující (např. osoby s poruchami zraku, rodiče dětí se zdravotním postižením). Projekt chceme zaměřit na předání informací o sociální práci široké veřejnosti.

Příběh Petry K.

Paní Petra sama zkontaktovala sociálního kurátora v době, kdy byla ve výkonu trestu odnětí svobody. Dostala se tam po nešťastném dětství v nefunkční rodině, dospívání v dětském domově a po bouřlivém životě na ulici v rané dospělosti. V té době se kromě jiného živila i krádežemi, ke kterým ji strhla parta, v níž se od svých 18 let pohybovala. Po několika podmínečných trestech byla nakonec odsouzena k trestu odnětí svobody na 12 měsíců. Ve vězení si ale začala uvědomovat, že by šlo žít jinak. Věřila, že by jí mohl pomoci sociální kurátor na úřadě. 

— Sociální kurátor na městském úřadě se věnuje převážně osobám ve výkonu trestu odnětí svobody a po jejich propuštění a také osobám ohroženým sociálním vyloučením, to znamená hlavně osobám bez přístřeší. V prostředí Úřadu městské části Praha 10 spadá sociální kurátor pro dospělé do oddělení sociální práce. 

Z vězení na ubytovnu
Petra poslala na úřad dopis a požádala o návštěvu, když jí zbývaly asi tři měsíce do konce trestu. Sociální kurátor za ní přijel do věznice a při rozhovoru zjistil, co má Petra za sebou a jaké má po propuštění z trestu zázemí. Petra v té době neměla nikoho. Ke staré partě se vrátit nechtěla, a proto se s kurátorem domluvila, že se po propuštění nastěhuje na ubytovnu. V den propuštění, o kterém kurátor dopředu věděl, se za ním dostavila do kanceláře. Tam dostala informace k ubytovně a kurátor s ní také připravil žádosti o dávky pomoci v hmotné nouzi, aby měla do začátku prostředky na živobytí. 

— Dávky pomoci v hmotné nouzi představují poslední úroveň finanční záchranné sociální sítě. Patří do ní příspěvek na živobytí, který přispívá na zajištění nejzákladnějších potřeb, jako je jídlo, dále do ní patří doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc, která je jednorázovou dávkou v případě určených životních situací (mimo jiné i při propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo z ústavní výchovy). Jako ostatní dávky, tak i hmotnou nouzi vyřizuje a vyplácí příslušný Úřad práce. 

Duševní onemocnění
Petra byla po propuštění, i díky spolupráci s kurátorem, zajištěna jak po finanční, tak po materiální stránce. Po určité době se ale u Petry začalo projevovat duševní onemocnění. První příznaky na ní začal pozorovat i kurátor, a proto kontaktoval spolupracující neziskovou organizaci, která se věnuje osobám s duševním onemocněním. Petra začala chodit na terapie a dostala předepsané léky. Nezisková organizace provozovala službu chráněného bydlení, kterou Petra začala využívat. 

— Chráněné bydlení je pobytová sociální služba poskytovaná znevýhodněným nebo chronicky nemocným osobám a slouží k podpoře a nácviku péče o domácnost a o sebe sama. Součástí chráněného bydlení bývá tým pracovníků a pracovnic, kteří klienty podporují v každodenních činnostech, pomáhají jim mimo jiné i v navázání na jejich okolí a připravují je na následný samostatný život např. v nájemním bydlení. Jde o službu klienty hrazenou. 

Petra si našla práci jako uklízečka a s pomocí kurátora a sociální pracovnice z podpůrné neziskové organizace také podala žádost o obecní byt. Nyní čeká na její vyřízení a doufá, že se bude moci postavit na vlastní nohy

Převzato z měsíčníku „Praha 10“, září 2024.