DESÍTKA POMÁHÁ: Příběh Marie B.

Víte jak sociální pracovníci mohou pomoci v těžkých životních situacích? Co vlastně takový sociální pracovník či pracovnice dělá? Odbor sociální připravil sérii článků v rámci projektu „Zviditelnění sociální práce a osvěta směrem k veřejnosti“. Ten vychází především ze společného setkávání pracovních skupin Komunitního plánování sociálních služeb na Praze 10. Při výkonu sociální práce se setkávají s řadou představ a mýtů jak o sociální práci tak o klientech sociálních služeb. Někteří lidé mohou mít zkreslenou představu o kompetencích a metodách používaných při výkonu sociální práce a také je často zatížena předsudky vůči uživatelům a uživatelkám sociálních služeb nebo osoby nějakým způsobem se odlišující (např. osoby s poruchami zraku, rodiče dětí se zdravotním postižením). Projekt chceme zaměřit na předání informací o sociální práci široké veřejnosti.

PŘÍBĚH MARIE B.

Marie je vdova, svého manžela ztratila před patnácti lety. Děti neměli. Kolem sebe Marie vždy měla své sestry a jejich děti. Když bylo Marii přes osmdesát let, zasáhla pandemie covidu−19. I když ji samotnou covid nezasáhl, její rodině se nevyhnul. Zemřela její starší sestra, druhá se během tohoto období zdravotně velmi zhoršila a nyní je v domově pro seniory. Ze tří synovců je v kontaktu jen s jedním, který ale žije daleko od Prahy. Marie se začala cítit velmi osaměle. Sociální pracovnici na úřadě kontaktovala Mariina praktická lékařka. 

Návštěva pomohla 

Sociální pracovnice se s Marií domluvila na návštěvě u ní doma. Marie se během návštěvy vypovídala ze všeho, co ji trápilo. Z pocitu osamělosti, zdravotních problémů a celkové psychické nepohody. Sociální pracovnice v první chvíli Marii doporučila Linku seniorů, pro momenty, kdy se bude Marie cítit smutně a bude si chtít s někým popovídat. 

— Linka seniorů Elpida je bezplatná služba, která nabízí prostor pro sdílení pocitů a pomáhá volající provázet náročnými životními situacemi. Také poskytuje kontakty na další služby a instituce. Na linku se můžete obrátit každý den od 8 do 20 hodin na čísle 800 200 007. 

Dobrovolnická pomoc 

Sociální pracovnice si s Marií také promluvila o praktických věcech ohledně domácnosti. Paní Marie si zvládá nakoupit v nedalekém obchodě, ale jinak svůj volný čas nijak nevyplňuje, jen se dívá na televizi nebo si čte. Sociální pracovnice s Marií zkontaktovala dobrovolnické centrum a domluvila návštěvy dobrovolnice, která s Marií stráví nějaký čas, popovídá si s ní nebo se s ní projde. 

— Dobrovolník vykonává své činnosti bez vlastního prospěchu a bez nároku na jakoukoliv odměnu. Naopak své zkušenosti předává ve prospěch veřejnosti. Dobrovolnictví v České republice je součástí mezinárodního dobrovolnictví a část je i právně upravena zákonem o dobrovolnické službě. Dobrovolníci jsou nezbytnou součástí českého veřejného prostředí. 

Služba tísňové péče 

Marie zůstala se sociální pracovnicí dále v kontaktu. Pomalu se psychicky zlepšovala a už si nepřipadala tak osamělá. Fyzický zdravotní stav se ale nelepšil, Marie navíc u sebe doma několikrát upadla. Začala se bát, aby se po příštím pádu ještě dokázala sama zvednout. Obrátila se opět na sociální pracovnici a obě se domluvily na potřebě služby tísňové péče, kterou si Marie také pořídila. 

— Tísňová péče je terénní služba, která se poskytuje nepřetržitě a distančně prostřednictvím hlasové a elektronické komunikace. V praxi to znamená, že máte v domácnosti senzor a u sebe tísňové tlačítko. V případě pádu či jiné krizové situace můžete tlačítko stisknout a tak se spojit s dispečinkem služby. Co vše se v rámci služby poskytuje, záleží na vás a organizaci. Můžete tak kromě montáže zařízení a tlačítka mít i pravidelné telefonáty a uložení klíčů. Tísňová péče je služba hrazená. MČ Praha 10 poskytuje uživatelům a uživatelkám těchto služeb každý rok jednorázový finanční příspěvek na jejich provoz. Obracet se můžete na Oddělení zřízených organizací a zdravotnictví Odboru sociálního. 

Paní Marie se v tuto chvíli cítí v bezpečí. Kontakt s dobrovolnicí jí také velmi pomohl. Sama si nyní dojde i do parku a potkává tam i další seniorky. Už se necítí sama, má kolem sebe totiž lidi, se kterými může své obavy a smutky sdílet. Sdílená bolest je poloviční bolest a sdílená radost je dvojnásobná radost.

Převzato z měsíčníku „Praha 10“, listopad 2024.