DESÍTKA POMÁHÁ: Příběh pana Drahoslava a paní Doubravky

íte jak sociální pracovníci mohou pomoci v těžkých životních situacích? Co vlastně takový sociální pracovník či pracovnice dělá? Odbor sociální připravil sérii článků v rámci projektu „Zviditelnění sociální práce a osvěta směrem k veřejnosti“. Ten vychází především ze společného setkávání pracovních skupin Komunitního plánování sociálních služeb na Praze 10. Při výkonu sociální práce se setkávají s řadou představ a mýtů jak o sociální práci tak o klientech sociálních služeb. Někteří lidé mohou mít zkreslenou představu o kompetencích a metodách používaných při výkonu sociální práce a také je často zatížena předsudky vůči uživatelům a uživatelkám sociálních služeb nebo osoby nějakým způsobem se odlišující (např. osoby s poruchami zraku, rodiče dětí se zdravotním postižením). Projekt chceme zaměřit na předání informací o sociální práci široké veřejnosti.

PŘÍBĚH PANA DRAHOSLAVA A PANÍ DOUBRAVKY

Pan Drahoslav se narodil s kombinovaným mentálním a tělesným postižením. Jeho maminka Doubravka s ním zůstala sama bez manžela, který rodinu opustil, když byly synovi tři roky a projevilo se jeho postižení. Rodina Doubravce radila, že Drahoslavovi bude lépe v zařízení, jak říkali „v ústavu“. Doubravka ale chtěla, aby s ní syn žil doma, tak se přestala s příbuznými stýkat. Drahoslav ani jeho maminka Doubravka celý život nikoho příliš nepotřebovali. Doubravce ale bylo v loňském roce 75 let a Drahoslav oslavil padesáté narozeniny. Doubravce se zhoršil zdravotní stav a začala si dělat starosti, co bude s jejím synem, až ona tu nebude. 

Článek v měsíčníku inspiroval 
Přečetla si článek o sociálním odboru v měsíčníku Desítka a rozhodla se, že se obrátí na sociálního pracovníka. Ten se s paní Doubravkou sešel, vyslechl celý její příběh a domluvil se s ní na návštěvě doma, kde provede sociální šetření a seznámí se i s jejím synem. 

— Sociální šetření je metoda profesionální sociální práce, při které se sociální pracovník nebo pracovnice seznamuje s přirozeným prostředím svých klientů a klientek. Šetření se provádí se záměrem získání informací o jejich životní situaci a jejím následném posouzení. 

Služba sociální rehabilitace 
Při sociálním šetření sociální pracovník přišel na to, že Drahoslav se sám od sebe do chodu domácnosti nezapojuje. Rozhovorem s paní Doubravkou a jejím synem zjistil, že pokud by paní Doubravka musela například do nemocnice, Drahoslav by si nejspíš úplně sám nevěděl doma rady. V tuto chvíli bylo potřeba, aby se pan Drahoslav také naučil být sám. Sociální pracovník mu navrhl možnost spolupráce s neziskovou organizací, která nabízí službu sociální rehabilitace. S tím Doubravka i Drahoslav souhlasili a s organizací se spojili. Se sociálním pracovníkem také postupně prošli finanční vedení domácnosti a sestavili základní plán pro případ, kdyby se o tyto záležitosti Doubravka nemohla postarat. 

— Sociální rehabilitace je soubor specifických činností, které směřují k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob. Dosahují toho tím, že u cílové skupiny osob rozvíjejí specifické schopnosti a dovednosti posilováním návyků a nácvikem běžných, pro samostatný život nezbytných činností. 

Omezení svéprávnosti jako pomoc 
Dalším krokem, který paní Doubravka začala zvažovat, bylo omezení Drahoslavovy svéprávnosti. V minulosti se již několikrát stalo, že šel sám po ulici, zastavil ho prodejce a Drahoslav pak měl smlouvu na něco, o čem vůbec nic nevěděl. Doubravka se s tím svěřila sociálnímu pracovníkovi, který s ní probral všechny možnosti a vysvětlil jí, co to může pro syna znamenat. Doubravka chtěla Drahoslava ochránit, aby ho po její smrti nikdo nezneužil. Paní Doubravka si promluvila s praktickou lékařkou Drahoslava a záležitost s omezením svéprávnosti probrala i s ním a spolupracující neziskovou organizací. Nakonec podala k soudu návrh. 

— K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, kterého se to týká. Musí se důkladně zvážit rozsah a stupeň jeho neschopnosti postarat se o vlastní záležitosti. Omezit svéprávnost člověka může jen soud, a tudíž se i soudu předkládá návrh. V rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. Při jeho výběru přihlédne soud k přání opatrovance, k jeho potřebě i k podnětům osob opatrovanci blízkých. V některých situacích není v rodině pro výkon opatrovnictví nikdo vhodný. V tu chvíli lze ustanovit opatrovníka veřejného. 

Dnes je paní Doubravka klidná, protože má představu, co bude její syn Drahoslav dělat, jak si poradí, až tu ona pro něj nebude, a ví, že o něj nemusí mít starost. Drahoslavovi velmi pomohla sociální rehabilitace, je rád mezi lidmi, začal pracovat v chráněné dílně a s domácností mamince také mnohem více pomáhá.

 Převzato z měsíčníku „Praha 10“ leden 2025.